41. Klub OS Horáci byl založen v r.1922. Jeho prvním vůdcem byl František Peštál, známý i jako mineralog. Klub vychoval během roku činovníky pro 1. chlapecký oddíl, který vznikl v roce 1923.

V roce 1948 byla v Třebíči založena Skautská esperantská liga, která sdružovala skauty a skautky z různých oddílů. Po rozpuštění Junáka v r.1950 přešli členové Skautské ligy spolu s dalšími asi 200 skauty do Klubu esperantistů a založili Esperantskou mládež. Po uklidnění situace uspořádala tato mládež v roce 1952 svůj první tábor. Program tábora byl skautský. Jen část dopoledne se musela věnovat výuce esperanta. Stejní skauti jako tehdy pořádají dnes už 55. ročník tohoto tábora. Jen bohužel s tím rozdílem, že před slovo skauti dávaj předponu "OLD".

Od roku 45 jsem členem střediska Srdíčko. Jak to bylo v minulosti někteří dobře víte. Proč jsme se schovali pod esperanto. Možná nevíte, proč Pepík s oddílem v roce 1955 přešel do turistiky. To jsem šel na vojnu. Osvětový dům tehdy pořádal pro své kroužky výlet, šlo se k Opatůvce, tam měl ředitel chatu. Pepík šel o hodinu dříve a s esp.vlajkou šli prvně do Trnavy do kostela. Pepík si myslel, že prof.Kilian mu to vytýká neprávem a v době komunistické éry se oháněl ústavou zaručenou náboženskou svobodou. Jenže! Kilián nesměl dělat nadále předsedu klubu, i když byl vlastně v důchodu. Předsedou se tedy stal Zd.Brož, bývalý člen 5. oddílu, v té době už byl dělník, komančové tedy na něj nemohli. Jarise Habeše odstranili do uranových dolů v Příbrami, jednatel klubu, ředitel pojišťovny Josef Poláček a prof.Hnízdil, když chtěli zůstat na svých místech, museli odejít z výboru. A tak všechna koryta ve výboru obsadili mladí. Počítalo se s tím, že se celý klub rozpadne. Jenže, rok to udrželi, vrátil se z brigády Jaris Habeš a já za další rok. A tak jsme situaci zachránili.

Četl jsem své posudky. Kdybyste jim uvěřili, ani kůrku chleba byste ode mne nevzali. Nad Pepíkovým oddílem visel Damoklův meč! Oddíl měl být zlikvidován. Zachránil jej vlastně Mirek Tichý, kantor, tedy můj kolega a předseda Pionýrské rady. Proč? Věděl, že je to nejlepší oddíl, ale ideologická komise OV KSČ na něj stále tlačila. A tak to vyřešil následovně. Věděl, že nejsem katolík a náboženství není mým koníčkem, nakonec jsem byl kantor. A tak jsem se stal v jejich očích vedoucím oddílu. V programu se nic nezměnilo, jen oddíl jezdil zase jako l. běh na Lančov. Kluci, když dosáhli věku nad 15 let jsem vedl jako členy klubu. A ti kluci, světe div se, postavili tábor, později stavěli chaty. Jen jsem v skrytu litoval, když jsem je musel v 68. roce obětovat. Stali se z nich vůdcové smeček a oddílů. A jak to bylo dál? To už bych Tě asi nudil, ale na jedno nesmím zapomenout. Od 50. roku jsme tedy zanikli jako skauti. Ale všichni jsme byli nadále členy Skautské esperantské ligy s ústředím v Holandsku. Bez příspěvku nás tam drželi strašně dlouho.

Pavel Sittauer,
vůdce Klubu OS Horáci
a předseda Klubu esperanta